V: "Přál bych si, abychom byli zpátky s ARMY a společně se smáli"

BTS BE comeback interview

V má během focení na každé fotce na monitoru jiný výraz. To vytváří napětí a očekávání, protože nemůžeme vědět, co se v další vteřině chystá udělat. Ale výsledek je senzační. Je to V.

Jak se vám v poslední době daří? Je to už dlouho, co jste měl šanci vidět vaše fanoušky.

V: Snažím se zbytečně nestresovat nad tím, že se nemohu s fanoušky potkat. Chci je znovu vidět, až bude setkání bezpečné. Myslím, že teď dokážu na tu chvíli počkat.

Přesně jako ve vaší písni „Life Goes On“. Rozhodl jste se jít dál se svým životem.

V: Musíme se přes to přenést. Nemůžeme se cítit poražení navždy. Poté, co jsem složil nějaké písničky, jsem se cítil mnohem lépe.

Mimo práci na „Dynamite“ jste strávil každou volnou chvíli daleko od domova. Jak trávíte čas, když jste o samotě?

V: Já mám rád „zírání do zdi“, takže sedím ve svém pokoji a celé hodiny nic nedělám. Když jsem se snažil kouknout na nějaký film, nemohl jsem se na něj soustředit a prostě jsem nevnímal. Když se tohle stane, tak je to jako bych žil, aniž by mě cokoliv zajímalo. Možná bych o tom všem měl někdy napsat píseň. Pravděpodobně bych ji nazval „Spaced / Prázdno“ (smích). Každopádně se snažím najít způsoby, jak se udržet šťastným.

Našel jste nějaký způsob?

V: No, poslední dobou poslouchám hodně gramofonových desek. Přichází vánoční období a já miluji sníh, takže jsem si koupil dvě nebo tři vánoční desky, které mohu poslouchat. Poslouchám také staré jazzové písničky od Franka Sinatry a Sammy Davise Jr. Frank Sinatra je skvělý, jako chlazené víno; Sammy Davis Jr. je šíleně talentovaný.

Takže toto je typ hudebníka, který shledáváte zajímavým.

V: Tito dva nám byli také velkou inspirací, když jsme pracovali na Dynamite. Sinatra má takovou jazzovou řeč těla, ale také je v tom nějaké to disco. A představoval jsem si, jak by Sammy Davis Jr. tancoval, kdyby byl na jevišti mikrofon, okolo kterého by musel tancovat. Hodně mi pomohli, když jsem se snažil v „Dynamite“ vypadat cool a vesele najednou.

Práce na „Dynamite“ musela být částečnou útěchou, když jste se kvůli COVIDu- 19 nemohli setkat se svými fanoušky.

V: Nemohli jsme uspořádat koncert a nemohli jsme se vidět s ARMY, takže jsme se cítili vyčerpanější a vyčerpanější. Připadalo nám to jako nekonečná bitva. Doopravdy jsme si přáli zlepšit náladu ARMY, takže jsme museli zpátky na pódium a vytvořit nové album, abychom mohli tuhle věc společně překonat. Chci být přítelem, který bude ARMY vždy povzbuzovat, ale není moc možností, jak bych to mohl udělat.

Jak se vám líbil celý „Dynamite“ zážitek? Dosáhli jste s touto písní na vrchol Billboard Hot 100 a taky jste měli šanci s ní vystupovat v různých stylech.

V: Natáčení Tiny Desk koncertu se zdálo velmi přirozené, což bylo fajn. Ale se vší upřímností, vzhledem k současné situaci jsme toho moc necítili. Ten den, kdy jsme se o tom dozvěděli (Billboard Hot 100), byl samozřejmě vzrušující. Vlastně to bylo skvělé, všichni jsme si volali a někteří z nás se smáli a jiní brečeli: „Tak jsme se nakonec nevydali špatnou cestou! Ukázalo se, že jsme měli šanci – doopravdy to bylo možné!“.

Když jste účinkoval v „Dynamite“, tak jste zároveň byl i vizuálním režisérem pro BE. Jsem si jist, že jste byl neuvěřitelně zaneprázdněný s pořizováním fotek, ale byl jste schopen s ostatními členy dobře komunikovat?

V: Komunikovali jsme bez obtíží, já jsem vyslechl všechny jejich nápady ohledně konceptu a poté jsem všechno organizoval okolo toho. Kdybychom se snažili o něco moc přirozeného, nebylo by to dostatečně konceptuální, takže jsme se snažili najít nějaký kompromis a v něm zůstat.

Usadil jste všechny doprostřed a celý set byl okolo symetricky rozestavěný.

V: To bylo možné pouze díky tomu, že všichni měli vlastní nápady. Žádnou věc jsme nepoužili dvakrát, což nám vlastně pomohlo vytvořit pocit jednoty tím, že jsme všechny rekvizity rozestavěli symetricky. Symetrie nebyla původním záměrem - každý člen si opravdu vybral něco unikátního.

Do vašeho pokoje jste zahrnul housle a fotografii.

V: Tu fotku jsem pořídil já. Mám rád fotografie a obrazy, ale kdybych vybral existující dílo, používal bych určité dílo určitého malíře, takže jsem se rozhodl, že bude lepší, když použiji něco z mé fotografické kolekce. Nakonec jsem zvolil housle, protože jsem se na ně učil a taky proto, že mám rád klasickou hudbu a jazz.

Jak se vám líbí konečný výsledek?

V: Já ho vytvořil, takže se mi samozřejmě líbí (smích). I když část mě si myslí, že jsme měli zkusit něco více konceptuálního. BE mělo navodit takový pocit magazínu nebo plakátu, když jsme moc takových věci nenafotili, ale nakonec získalo takový přirozený nádech. Ale myslím, že až se příště budeme snažit o nějaké konceptuální focení, tak bychom měli trochu upustit od té přirozenosti. Skupina vysvětlila své nápady jasně a byly dostatečně jednoduché na uskutečnění, takže si myslím, že to šlo hladce.

Vypadá to, že nenastaly žádné problémy při vybírání písní pro BE. Jak jste se cítil při nahrávání vašich částí v písni někoho jiného ze členů?

V: Líbí se mi „Dis-ease“, kterou napsal Hobi, ale bylo to stylově doopravdy náročné. Styl této písně je od mého vlastního velmi vzdálený a dlouho mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. „Fly to My Room“ byla mojí oblíbenou písní, ale byla také nejtěžší na zazpívání. Ze začátku to šlo dobře, ale pak se do toho vložil Jimin.

A co udělal Jimin?

V: Protože jsem se musel Jiminovi přizpůsobovat, písnička se asi o tři tóny zvýšila. Myslel, jsem že umřu. Ze začátku to byla moje oblíbená písnička, ale potom už to bylo na zazpívání doopravdy těžké.

Ale proč jste to musel zpívat takto?

V: Jimin se omlouval a říkal, že níž už prostě jít nemůže (smích). Když jsem poprvé slyšel demo, tak mi tónina naprosto vyhovovala, a říkal jsem si, že by to znělo skvěle a že bych to měl rozhodně nahrát. Ale potom Jimin řekl, že by na tom chtěl taky pracovat, a tak jsem řekl: „Skvělé, pojďme do toho společně!“ A tak jsme se o tři tóny posunuli nahoru. Na to jsem si řekl: „No, tak co mám dělat? Měl bych se prostě vzdát?“ Ale nakonec jsme to nějak zvládli. Mělo to rozhodně šťastný konec (smích).

Lidé možná tu část uslyší snadněji, protože je to o tolik vyšší (smích). Ten souzvuk vašich hlasů a jejich vzájemný kontrast jsou doopravdy působivé.

V: Ano, ale když odsuneme tohle všechno stranou, byl to docela boj (smích). A refrén je doopravdy dlouhý. Myslím, že se opakuje asi čtyřikrát?

Ano, je to, jako by refrén nikdy nekončil. Produkční styl je také velmi unikátní. Líbí se mi, jak je emoce přítomna po celé trvání písně.

V: Souhlasím, ale je to tak dlouhé. Refrén je nakonec velmi bláznivý, je to jako bych páčil tu melodii lidem do uší (smích). Ten refrén je dobrý, ale melodie celé písně je doopravdy chytlavá. Vždycky, když jsem slyšel její beat, totálně jsem se do něj položil. Způsob, jakým hlasová linka reagovala na beat a na melodii, byl tak originální a zábavný, že jsem se na tom prostě musel podílet.

Jaké instrukce jste dal ostatním členům, když zpívali vaši písničku „Blue & Grey“?

V: Ani jsem jim moc instrukcí dávat nemusel. Jen jsem jim řekl, že by bylo fajn, kdyby pomysleli na všechny jejich problémy, a poté se ty rány pokusili vyléčit svými hlasy, protože když se budou soustředit na emoci, tak ta písnička bude více procítěná. Všem se doopravdy dobře podařilo vyjádřit emoce, které jsem já vyjádřit nedokázal.

Zní to, jako byste chtěl, aby „Blue & Grey” byla melancholická píseň. Slyšel jsem, že jste ji chtěl původně zakomponovat do své mixtape.

V: Když jsem napsal Blue & Grey, tak jsem byl na dně a ptal jsem se sám sebe, jestli jsem vůbec schopný pokračovat v moji práci, či ne. I ty zábavné aspekty práce se staly povinností („prací“) a celý můj život se zdál bez cíle. „Co mám teď dělat? Ani nevidím světlo na konci tunelu.“ Tenhle typ myšlenek se mě doopravdy dotkl.

Napadá vás nějaký konkrétní důvod proč?

V: Tehdy se práce zdála obrovskou výzvou. Když jsem šťastný, tak chci pracovat, a když jsem šťastný, tak chci lidem kouzlit úsměvy na tváři a vidět se s fanoušky, ale té práce se hromadilo víc a víc. Jsem pohodový člověk a ničím se moc nestresuji, ale měl jsem toho moc a začínal jsem prskat. Co tím myslím, je to, že jsem doopravdy zažíval krušné chvíle a pomýšlel si věci jako: „Co mě na konci čeká? Je důležité být úspěšný, ale také se snažím být šťastný, tak proč teď šťastný nejsem?“ Tehdy jsem začínal psát „Blue & Grey”.

Takže psaní té písně byl váš způsob pro odlehčení vaší mysli.

V: Byly časy, kdy jsem si něčím podobným procházel. Zažíval jsem to nejhorší období, ale nemohl jsem ten pocit pořád nosit s sebou. Místo toho jsem ho použil jako takové hnojivo. S tím pocitem jsem se vypořádával tak, že jsem si neustále psal do svých zápisků. Prostě jsem si pořád všechno zapisoval a když jsem konečně cítil, že o tom chci zkusit napsat písničku, tak jsem to udělal. Když byla píseň hotová, cítil jsem to jako vítězství, a tak jsem byl schopen se od „Blue & Grey“ odpoutat. To byl jeden ze způsobů, kterým jsem se snažil přes můj problém přenést.

Písně, které skládáte nebo zpíváte sólo, mají podobné náměty; noc; samota; sníh.

V: Mám rád noc a noční vzduch a taky když sněží. Tyhle věci jsem měl rád vždy, ale poslední dobou mi připadá, že mě věci jako sníh a noční vzduch drží při životě. I když ostatním mohou připadat jenom jako další části normálního života, pro mě představují velmi speciální chvíle.

To mi připomíná konec „Blue & Grey”: Až potajmu posbírám slova, co poletují ve vzduchu/ Teď usínám, při úsvitu.

V: Nemám moc dobrý spánek. Házím sebou, převaluji se a nechávám se pohltit myšlenkami. I když zhasnu všechna světla, všechno vidím jasně. Zavřu oči, ale moje myšlenky jsou stále vzhůru. Potom jsem v práci unavený a o samotě koukám s kruhy pod očima do prázdna, ale pokud se tomuhle chci vyhnout, tak musím jít spát. Jenže moje povaha mi to nedovoluje. O tom jsem psal v prvním a druhém verši; o pocitu jako „Když jsem zaseknutý ve svých myšlenkách, všechno je šedé a já jsem celý modrý“ (pozn. BangtanCZECHIA- nejde o úplně přesnou formulaci: To je to jediné, co vidím na konci únavného dne. Zdá se, že všichni jsou šťastní. Můžeš se na mě podívat? Jsem modrý a šedý…). Tyhle pocity jsem napsal do písně a teď, když se nad tím zamyslím znovu, tak jsem se přes to přenesl. Rozhodně se mi zvedla tíha z ramen. Vyšlu svoje slova do prostoru a poté za úsvitu usínám. Měli bychom spát v noci, ale já zase spím až ráno. Tak říkám „dobrou noc“, ale není to vlastně dobrá noc. „Usnu, protože jsem vyčerpaný“, něco takového. Chtěl jsem vystihnout právě ty pocity, co v takovou chvíli cítím.

Co doufáte, že píseň o těchto pocitech přinese vašim posluchačům?

V: Radši, než aby jim nějaký neznámý člověk řekl, ať se rozveselí, myslím, že je lepší říct něco ve smyslu: „Poslední dobou se zdáš být nějaký skleslý/v depresi“, nebo: „zdá se, že poslední dobou je pro tebe těžké se povzbudit“. „Blue & Grey“ je taková: „Jsi poslední dobou v depresích? Já taky. Jsme na stejné lodi. Chtěl by sis o svých pocitech promluvit? Chceš se cítit lépe, že? Já vím, ale někdy se cítíš, jako by tě odnášel vír stresu.“ Chci, aby posluchači ode mě slyšeli tyto věci.

Je důležité okamžitě vyjadřovat svoje emoce, pokud jsou zdrcující.

V: Ano. Já většinou napíšu spoustu písní, když jsem zavalen emocemi, ale poslední dobou mám tolik různých věcí na práci, že nemám čas na to, abych cokoliv napsal. Snažil jsem se něco napsat, když jsem měl trochu času, ale nic ze mě nevyšlo, protože ty pocity už byly dávno pryč. Tak jsem si řekl: „Musíš psát, když ty emoce prožíváš!“ (smích) A potom otevřu oči a vrátím se ke svým starým zápiskům a říkám si: „Ah, tak takhle jsem se tenkrát cítil? Aha. No, tak takhle to asi teda bylo.“ Snažil jsem se „Blue & Grey“ napsat rychle, ve chvíli, kdy na mě přišly ty emoce.

Když produkujete píseň nebo když se snažíte rozhodnout, kterou písničku vydat, je tedy důležité se znovu k těmto emocím vrátit?

V: Pokud nedokážete ty emoce znovu vyvolat, tak stejně nemůžete tu písničku udělat. Já vydám píseň, když cítím, že vyjadřuje, kým jsem byl a jak jsem se cítil, když jsem ji psal. I kdybychom ji nahráli dokonale, pokud konečný výsledek zní uměle, radši bych vydal jinou, upřímněji znějící písničku, i kdyby nebyla perfektní.

Jsou tedy písničky, které jste pro vaší mixtape vybral, takové?

V: No… já nevím. Víte, tohle je moje první mixtape a cítím obrovský tlak. Neustále přemýšlím o tom, jaké album bych měl stvořit, abych s ním byl spokojený. Title track je title track, ale všichni mi pořád říkají, ať už to nechám být, ale pořád mám potřebu do toho dát víc a víc.

Většinou píšete a vybíráte písně na základě vašich emocí. Možná ten tlak, abyste vytvořil vaši první mixtape, pochází z toho, že s tím zápasíte.

V: Myslím, že je na ní ještě hodně práce. Je to opravdu těžké, možná proto, že je to moje první mixtape. A cítím, jako by to bylo takové odbyté. Lidé mi říkají, ať už to nechám být a vydám to, a že uvidím, jak si to povede, ale radši bych věděl, co je třeba opravit, než to vydám. A taky nechci, aby title track byl moc depresivní. Chci, aby byl pozitivní a pomohl lidem překonat ty depresivní pocity. Ale není to jednoduché.

To hodně zní jako to, co jste se členy vyjádřil v písni „Life Goes On“.

V: Myslím, že jsme ukázali momentální situaci ve velmi přímém a upřímném světle. Pořád jen jdeme dál, jdeme dál, jdeme dál. A tohle chození je náročné. A ani to tím nekončí. Přál bych si, abychom byli zpátky s ARMY a společně se smáli. Doufám, že budeme v budoucnosti šťastní a že si dál budeme počínat nejlíp, jak umíme, a ochráníme naši naději na šťastnou budoucnost.

Weverse – 25. 11. 2020

Napsal: Myungseok Kang

Přeloženo: BangtanCZECHIA