SUGA: "Jsem vděčný, že jsou ve světě hudby stále ještě neprozkoumaná teritoria."

BTS BE comeback interview

Suga tak nějak dokáže o něčem zapáleně mluvit a zároveň si udržet nezaujatý výraz. Plný vášně pro život a hudbu.

Jak je na tom vaše rameno?

SUGA: Dobře. Myslím, že až si budu moct sundat tuhle ortézu, tak na tom bude ještě líp. Bylo mi řečeno, že naprosté zotavení může trvat i několik měsíců, ale snažím se uzdravit co nejrychleji.

Jaký je to pocit, konečně se zbavit problému, který vám tak dlouho působil potíže?

SUGA: Rozhodně jsem rád. Bolest je jedna věc, ale když mě to rameno chytlo, tak jsem nemohl ani zvednout ruce. Když jsem slyšel, že pokud nepodstoupím operaci jako mladý, tak by se ty bolesti mohly opakovat, tak jsem čekal na správný čas. Rozhodl jsem se podstoupit operaci na začátku příštího roku (2021, pozn. překl.), ať bude situace s COVIDem-19 jakákoliv. Plánoval jsem jít na operaci až po prosincových předávání cen, ale nakonec jsem na ni šel už tento rok (2020), protože mi bylo doktory doporučeno se radši začít připravovat na další sezónu, než se snažit dojet tuto.

Jaké bylo sledovat ostatní členy na pódiu?

SUGA: Nemůžu říct, že by to bylo fajn. Viděl jsem tam tu prázdnotu, protože jsme spolu jako skupina sedmi už tak dlouho. Nebylo to proto, že bych tam chyběl konkrétně já, ale protože tam chybělo něco, co by tam mělo být?

Je toto důvod, proč jste se snažil angažovat ve veřejných vystoupeních a propagačním materiálu co nejvíce? Natočil jste hodně videozáznamů dopředu a dokonce jste se skrze VR objevil i v '2020 MAMA' od Mnet.

SUGA: Hologramový SUGA (smích). Natočili jsme to v jednom 3D studiu. Tam jsem to natáčel, skenoval a hrál, ale nemohli mi tam ukázat, jak to nakonec bude vypadat. Věděl jsem, že pocitu vyčlenění se nevyhnu, a měl jsem pravdu (smích). Choval jsem se jako jindy, protože i kdybych na operaci nešel, tak by program stejně odvysílali, ale zdálo se to jako velký šok, protože se to vysílalo hned po operaci.

Musíte se cítit omezený, když nejste schopný vystupovat.

SUGA: Věc se má tak, že to je teprve měsíc od operace, ale moje absence na jevišti je zřejmá. Ale moji doktoři mi neustále říkali, že bych neměl být netrpělivý a že vlastně mnoho atletů musí kvůli nedostatečné rehabilitaci a předčasnému návratu na závodiště podstoupit zákrok znovu. Takže se snažím se na to tak nesoustředit. První dva týdny po operaci jsem cítil takovou frustraci, že jsem nakonec začal zkoušet nové věci. Dokonce jsem se podíval i na filmy, které jsem ještě neviděl.

Na jaké filmy jste se koukal?

SUGA: Viděl jsem ‘Samjin Company English Class’, v té době co to běželo na IPTV, a teď mám v plánu zkouknout ‘Tenet’. Poslední film, který jsem viděl v kině, je 'Parasite'. Od té doby, co se protiepidemická opatření zpřísnila, jsem ven moc nechodil, kromě návštěv nemocnice. Dokonce ani na jídlo nikam nechodím. Taky se v poslední době hodně koukám na televizi. Sledování hudebních show jako 'Sing Again', 'Folk Us' a 'Show Me The Money 9', mě donutilo se zamyslet nad tím, co bych měl v následujících dnech dělat.

Mohl byste vaši odpověď více rozvést?

SUGA: Hodně soutěžících v 'Sing Again' je velmi talentovaných, ale ještě nedostali příležitost a všiml jsem si, že ve 'Folk Us' si jich hodně na pódium bere vlastní kytary. V poslední době jsem začal hrát na kytaru a mám jisté nutkání si rozšířit můj hudební rozhled. A jelikož můj zájem o americký hudební průmysl v poslední době vzrostl, tak se učím angličtinu a podobně.

Co pohání váš zájem?

SUGA: V určitých aspektech je to ten nejvíce komerčně rozvinutý trh. Mrknutím oka můžete přijít o pozornost tohoto průmyslu, pokud pro něj nejste už dostatečně vhodný. Takže v takovém prostředí byste zkusil všechno, a to by byl ten nejúčinnější způsob. Chci dělat hudbu ještě dlouho a i teď se snažím víc poznat ten globální hudební průmysl, protože chci dělat hudbu, která bude oblíbená nejen v Koreji, ale také v USA, Japonsku a v Evropě.

Když už je o tom řeč, zdá se, že BE bylo ovlivněno spíše hudbou dob minulých než současnými trendy.

SUGA: Obzvláště mám rád hudbu, která je taková neuhlazená. Miluji písně, které se nahrály na jeden pokus místo toho, aby se nahrávaly na několik. V této éře míchání žánrů moje touha zdokonalovat mou hudbu roste.

Čím více se žánry míchají dohromady, tím důležitější musí být použitá melodie. Ovlivňuje nějak hraní na kytaru vaše skládání?

SUGA: Vždycky jsem měl rád zvuk kytary. A vždycky jsem měl rád Eagles. Když umíte na kytaru, tak je psaní písní mnohem jednodušší, protože ji můžete nosit všude s sebou a drnknutím stvořit linky melodie. Klávesy se s sebou nosí těžko (smích). Většinou pracuji na svém laptopu, ale měl jsem pocit, že ke skládání určitě potřebuji hudební nástroj. Urychluje to moji práci a prohlubuje to moje znalosti akordů.

Zdá se mi, že dokážete melodie tvořit intuitivně.

SUGA: Je jednodušší napsat píseň, když v ní můžete intuitivně pokračovat a zkusit spoustu různých věcí. Když jsem pracoval na 'Eight', IU píseň nahrála na svém telefonu, ze kterého mi ji poslala. V té době jsem neuměl hrát na kytaru, takže jsme se snažili ujistit, že jsme na stejné vlně, když jsme sledovali vzájemný progres. Tehdy jsem pocítil tu nutnost naučit se hrát na nástroj.

Tohle bylo vlastně před tím než jste začal hrát na kytaru, ale 'Teleathy' v BE mi přijde neskutečně zajímavá. Při poslouchání těch různých melodických progresů mezi částmi každého z členů mě napadlo, jestli jste melodii pro každou z nich nenapsal instinktivně.

SUGA: Zkusil jsem melodii poprvé tento rok (2020) a hned jak mě ta melodie začala bavit, tak se přede mnou otevřela spousta dveří. Takže práce mi šla docela od ruky. Prostě jsem si zahrál rytmus a pak jsem to všechno napsal od začátku až do konce. Hotovo. Měl jsem to za půl hodiny hotové, skoro se to psalo samo. V popu a hip-hopu je poslední dobou trendem mlžit hranice mezi zpěvem a rappem. Tenhle trend se mi líbí.

Když váš zpěv poslouchám, je to jako byste spíše držel rytmus než zpíval jednotlivé tóny. Tak jsem si myslel, že třeba zpíváte jako byste rapoval.

SUGA: Při rapování myslíte na rytmus, takže je to jako přiřazování melodie k tomu rytmu. Pokud mám říct, co je prvotní, myslím, že při psaní rapu ho melodie pozvedává.

V 'Life Goes On' jsou slova 'ale naštěstí mezi námi se nic nezměnilo' na takovém pomezí. Není to rap, ale bylo by nedostatečné to označit za pouhou melodii.

SUGA: Samozřejmě jsou písně, u kterých ten rap musí být zvýrazněn. Například v 'Dis-ease' nebo 'Ugh!' musíte umět rapovat. Ale u písní, které jsou jednoduché na poslech, není rap vždycky ta správná volba. Někdy jsou potřeba plynulé přechody bez překážek.

V tomto slova smyslu je rap v 'Blue & Grey' působivý. Spíše místo dramatického efektu, který by zvýrazňoval každou část, jste váš rap přizpůsobili zpomalující se melodii.

SUGA: Abych byl upřímný, na takový rytmus se rapuje těžko. Na začátku písně hraje jenom kytara, a proto to bylo ještě těžší. Já jsem se podílel na psaní textu pro Blue & Grey, vždycky jsem chtěl pracovat na takovéto písni. Bylo to proto, že hned první sloka pojednává o tématu písně.

Zdá se, že jste v BE realizoval vše, co jste realizovat chtěl.

SUGA: Pokud si dobře pamatuji, tak mi psaní mých částí trvalo méně než týden. Po tom, co jsem napsal jednu nebo dvě melodie pro ‘Life Goes On’, tak jsem složil verzi s rapovou částí a tak se mi líbila, že jsem dokonce kvůli tomu pracoval na samostatné melodii a textu. Spíše místo toho, abych se stresoval o možnostech, které by spolu mohly fungovat, tak jsem se rozhodl prostě hrát a psát.

Spoustu umělců má o své práci pochybnosti i poté, co vydali dobrý výsledek. Kde berete tu kuráž vydávat svou práci?

SUGA: Mnoho hudebníků si není jistých, jestli by měli vydávat jejich hudbu nebo ne. Tak to bylo i se mnou, ale věc se má tak, že pokud budete přemítat nad každou maličkostí, tak nikdy nic nevydáte. Abych to upřesnil, pokud vydáme deset písniček, máme možnost je představit na koncertu nebo na akci pro fanoušky. A někdy, jak ty písničky posloucháme, tak si myslíme: ‘Proč mě tahle část, co mě předtím tahala za uši, už neotravuje?’ Nějaké věci si v určitých momentech nesednou, ale časem se tento pocit vypaří. Dokonce i zapomenu, že se mi ty části někdy zdály divné. Takže je mnohem produktivnější ve zdokonalování písně hledět na celek než analyzovat každou malou část. A navíc v době propagační kampaně nemám čas trávit deset hodin nad každou melodií, co mi ostatní poslali. Bylo by pro nás úspěch, kdybychom si všichni melodie skládali ve svém volném čase a na detailech poté spolupracovali s ostatními. Náš způsob kompozice se v hodně aspektech vyvinul.

Co tento vývoj motivovalo?

SUGA: Myslím, že to byl přirozený vývoj. V roce 2020 se hodně změnila nejen moje povaha, ale také moje interpretace života a můj postoj vůči němu takovým způsobem, že jsem měl pocit, že jsem to už snad někdy zkoušel. Jaké by to bylo, kdyby už nebylo kde koncertovat nebo kdyby mi nikdo nevěnoval pozornost? Tato myšlenka mě donutila si uvědomit hodnotu takových věcí.

V ‘Dis-ease’ zpíváte ‘I don’t know if it’s the world that’s sick.’ Byl to váš životní styl, který změnil váš pohled na práci?

SUGA: Ano. Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že všechno musela být moje chyba, ale jak jsem dospíval, tak jsem si uvědomil, že to tak není vždy. Většina toho, co jsem si dával za vinu, ve skutečnosti moje chyba nebyla. Na druhou stranu jsem si uvědomil věci, které se mi vydařily a momenty, kdy se mi poštěstilo.

‘I NEED U’ vyšlo v době, kde jste si stále myslel, že problémem musíte být vy. Poté, co ostatní členové vystoupili s ‘I NEED U’ na ‘Song Festivalu’ KBS, tak jste napsal na Weverse: ‘Je to stejné jako před pěti lety.’ Jak jste se od té doby změnili? (Toto interview se odehrálo dne 19. prosince 2020.)

SUGA: Docela dost jsme vyzráli. A naše vystoupení se teď zdají přirozenější. Pořád se mi ‘I NEED U’ líbí. Už jenom ten beat mě dostane do sentimentální nálady a konečná verze té písničky je dobrá. A jak jsem brouzdal internetem, tak jsem narazil na stará videa. Při jejich sledování mi přišlo, že jsme se vlastně moc nezměnili.

V jakých aspektech jste se až tak nezměnili?

SUGA: Před tím, než se zpřísnila proticovidová opatření, tak jsem se dal do řeči s naším fotografem pro BE, kterého jsem potkal před čtyřmi lety. Překvapilo ho, že jsme se ani po takových úspěších až tak moc nezměnili, protože předpokládal, že se budeme chovat úplně jinak.

Já sám jsem ohromen. Měl jsem tu možnost potkat vás všechny ještě před vaším debutem a z toho, jak se mluvíte se mezi sebou nebo s ostatními, se zdá, že jste se nezměnili.

SUGA: Myslím, že je to hlavně proto, že si z našich úspěchů neděláme velkou hlavu. Například, je skvělé dosáhnout první příčky na žebříčcích Billboard, ale váže se k tomu taky otázka: ‘Super, a co s tím?’

Vztahuje se tahle otázka i na Grammy? (smích)

SUGA: Když jsme byli nominováni na Grammy, tak jsme si všichni říkali: ‘To jako fakt?’ (smích) Samozřejmě jsme byli nadšení, ale nezačali jsme o sobě přemýšlet jako o zpěvácích, co byli nominováni na Grammy. Pokud vás nominovali, tak jste nominovaní, a jestli dostanete cenu, tak máte cenu. To s vámi nijak neotřese. Vím, že je to samozřejmě významná cena a byli bychom vděční, kdybychom ji dostali, ale my víme, že nic není možné bez ohromné podpory našich fanoušků. Co je důležitější, je to, že když obdržíme nějakou velkou cenu, tak z ní mají větší radost naši fanoušci, než my. Máme z cen radost, ale je to spíše ve smyslu ‘pojďme udělat to, co udělat musíme.’ Máme cvik v tom stále stát nohama na zemi, takže nikdo nezůstane přehnaně nadšený.

Ve ‘Fly To My Room’ se zpívá ‘Tenhle pokoj je moc malý, aby mohl uschovat mé sny’ a ‘Někdy se tenhle pokoj stává skládkou na emoce, ale i tak mě podrží’. Měl jsem pocit, že ten pokoj byl právě takovým místem a že jste přijímali to, že jste se nezměnili. Takže potom ta esence musela zůstat zachována.

SUGA: Nebylo jednoduché si připustit, že se eventuálně změníme. Ale myslím si, že je dobře, že jsme se změnili. Co jsme tehdá dělali bylo možné dělat jen tehdy a mohli jsme se změnit jen díky těm věcem, kterých jsme dosáhli.

Tak potom, o jakých nových věcech se vám sní?

SUGA: Chci nadále dělat hudbu. Protože byla všechna vystoupení kvůli COVIDu-19 zrušena, tak jsem měl možnost hodit řeč s mnoha korejskými umělci. Mluvil jsem s legendárními zpěváky stejně jako se svými současníky. Díky rozhovorům s nimi jsem si uvědomil, že hudbu neskutečně miluju. Protože je to moje profese, tak si nedokážu představit svět, kde bych ji nedělal. Jsem vděčný, že stále jsou ve světě hudby ještě neprozkoumaná teritoria.

Jakému stylu hudby se budete v budoucnosti věnovat?

SUGA: Obrovský dojem na mě udělal minulý Chuseok koncert Na Hoon-a. Přemýšlel jsem, kolik hudebníků by vlastně bylo schopno vystupovat a psát hudbu tak dlouho jako on. V ten moment mi prolétla hlavou myšlenka: ‘Chci být jako on.’ Má vášeň a touhu a navíc je i superstar. Před pár lety jsem svoje rodiče vzal na jeho koncert a když viděli jeho vystoupení minulý Chuseok, tak říkali, že vidět ho vystupovat v televizi nebylo tak působivé jako ho vidět naživo (smích).

Tím se vysvětluje váš zájem o hudbu, od nástrojů po skládání a hudební žánry. Protože se jí chcete věnovat ještě dost dlouho.

SUGA: Mým cílem je pokračovat v hudbě, ať to znamená cokoliv. V tom smyslu mám neskutečný respekt vůči Cho Yong-pilovi. On vezme tu nejlepší melodii, co najde a udělá ji svojí vlastní. Myslím, že to je něco, co chci napodobit a neustále se měnit a zdokonalovat, abych mohl s hudbou pokračovat i v následujících desetiletích.

Slova ‘ale mezi námi se naštěstí nic nezměnilo’ musí být pro fanoušky o tolik dojemnější, protože vaši hudbu budou poslouchat ještě dost dlouho.

SUGA: V této době musí fanouškům měsíc a půl připadat jako věčnost, když jsme od sebe daleko. Já to mám stejně. Ale myslím, že to je důkaz toho, že jsme posledních sedm let tvrdě dřeli a že naši fanoušci se s námi zapáleně snažili spojit. Snažím se k nim dostat, co nejrychleji to jde a nemohu se dočkat, až zase budeme vystupovat. I operaci jsem podstoupil proto, abych se na pódium mohl postavit v lepší kondici, tak prosím nesmutněte a ještě chvilku na mě počkejte.

Weverse Magazine – 4. 1. 2021

Napsal: Myungseok Kang

Přeloženo: BangtanCZECHIA