RM: “Trávím hodně času přemýšlením nad tím, kde se nacházím teď.”

BTS BE comeback interview

Příběh nového BTS alba BE začal 17. dubna 2020, když RM na YouTube kanálu oznámil jeho produkci. V následujících sedmi měsících, až do vydání alba, byla mysl RM plná myšlenek, které se mu honily hlavou.

Jaký máte názor na ten unikátní přístup, který jste zaujali v průběhu vytváření vašeho nového alba BE?

RM: Ostatní členové mi byli obrovskou pomocí. Do alba se dostaly moje texty, ale ne mnou složená hudba, takže za melodie velmi vděčím skupině. Jak to jen říct? Myslím, že všichni odvedli skvělou práci. V těch skladbách je nespočet částí, za které jsem jim zavázán. “Stay” mělo být původně hlavní písní na mixtape Jung Kooka, ale všem se tak líbila, že souhlasili s jejím přidáním do našeho alba. Tak velký vliv měli. Jsem rád, že můj návrh s pokoji byl zvolen pro konceptové fotky k albu. Jelikož všichni trávíme kvůli COVIDu-19 spoustu času v pokojích, rozhodli jsme se ty naše vyzdobit podle našich osobitých stylů. Nedám za to ruku do ohně (smích), ale myslím, že s touhle myšlenkou jsem přišel já. Můj pokoj byl útulný, moderní a vřelý, protože to je to, co mám rád.

Uprostřed vašeho pokoje je obraz a symetricky uspořádané figuríny.

RM: Ty figuríny jsou z mojí vlastní kolekce. Chtěl jsem tam vystavit jeden z mých obrazů, ale to nakonec nedopadlo. Ale i tak jsou tohle věci, které jsou mi momentálně nejmilejší, tak jsem pokoj nechal ztělesnit i věci, které bych rád měl.

Je dobře známo, že máte rád umění a že často navštěvujete výstavy. Jak se ale cítíte, když se koukáte na umění u sebe doma nebo v jiném prostoru, kde nikdo jiný není, jako například v přílohách k albu?

RM: Někde jsem slyšel: “Nemusíš si ten obraz koupit; dokud se na něj koukáš, tak je tvůj.” To je poslední dobou moje nejoblíbenější hláška. Nejvíce jsem malířům záviděl to, že i když zemřou, tak jejich dílo může někde viset, třeba i v jiné zemi, a stále bude zabírat to místo. Muzikanti za sebou nechávají svoji hudbu a taky videa, ale jen skrze výtvarné umění mohou budoucí diváci plně potkat umělce z minulosti. Závidím malířům, že mají toto privilegium. V poslední době se snažím najít místa, kde bych se mohl nerušeněji dívat.

Vlastně od momentu, kdy se chystáte opustit svůj dům, až do samotného obdivování uměleckého díla v galerii, to celé je samo o sobě zážitek.

RM: To je pro mě perfektní. Existuje umění, které můžete mít doma, ale pak je tu umění, které by mělo být obdivováno v muzeu.

Jaký vliv má podle vás tento typ zážitku na vaší hudbu? Nesložil jste ani jednu z melodií na albu, ale místo toho jste se podílel na psaní textů všech tracků. Ovlivnil ten zážitek nějakým způsobem vaše psaní?

RM: Myslím, že díky tomu dokážu přemýšlet všemi smysly. Býval jsem zvyklý na mluvený projev a soustředil jsem se na jazyk a sluchové textury, ale teď na svoje myšlenky dokážu nahlížet pod různými úhly. Proto poslední dobou trávím více času studováním umění. Čekám, až to všechno probublá na povrch, jako když neustále přetíráte bázi plátna, aby barvy více vynikly. Je těžké odpovědět jedním slovem, jestli to mělo přímý vliv na moji práci, ale myslím, že lidé, co tvoří hudbu, začnou nahlížet na svět skrze jejich osobní zkušenosti a kreativní proces. Malíři přirozeně vystavují svá díla velmi dlouhou dobu. Myslím, že díky tomu dokážu nahlížet na svět skrze jeden nepřerušený tah. Takže je pro mě teď psaní textů trochu náročnější. Stal jsem se opatrnějším.

Proč je to pro vás náročnější?

RM: Dřív mi hlavou proudilo tolik nápadů, že bylo těžké vybrat jeden. Takže jsem je na sebe stavěl jako kousky věže Jengy a přemýšlel, který z nich bych měl odebrat. Ale teď je těžké přiložit na hromadu i jenom jednu kostku. Nejsem si jistý proč, ale když se podívám na umělce, jejichž práce znázorňuje celý jejich život, mám pocit, že proud mé kreativity čím dál víc zpomaluje. To je zdrojem mého dilematu. Je mi teprve 27 let. Pořád se potřebuji toulat a někdy i zakopnout. Snažím se tedy pouze imitovat to, co dělají výtvarní umělci? Nebo možná toho BTS za posledních sedm let zažili tolik, že je načase zpomalit? Mám tolik otázek, až mám pocit, že mi z toho šednou vlasy. To je důvod, proč v albu není ani jedna moje píseň. Nějaké jsem napsal, ale byly pro použití v albu až moc osobní. Nerad se takhle cítím, ale musím zatnout zuby a bádat tímto směrem a najít odpověď.

Možná z tohoto důvodu se váš rap začal více soustředit na text než na trendy nebo hudebnost. Zdůrazňuje spíš náladu slov než určitou formu nebo rytmus.

RM: Přesně. V roce - snad 2017? Pdogg se bavil se mnou, Yoongim a Hobim o našem stylu a řekl: “Namjoone, zdá se, jakoby se s tebe stával textař,” a to na mě velmi zapůsobilo. Poslední dobou toho mám na mysli při sledování Show Me the Money nebo poslouchání hip-hopových písniček z Billboard žebříčků spoustu. Moje hudba se točila kolem mého života jako rappera, takže trávím hodně času přemýšlením nad tím, kde se nacházím teď.

Takže jste se začal ptát sám sebe, jakým muzikantem jste?

RM: Dneska jsem si znovu poslechl sedmé album Lee So-ry. Neustále měním názor, ale kdybych si měl vybrat mezi jejím šestým a sedmým albem, tak se mi to sedmé líbí o trochu víc. A pak si poslechnu nejpopulárnější písničku na Billboardu a to mě docela rozhodí. No… poslední dobou mi v hlavě hodně naskakuje něco, co Whanki Kim řekl: Po přestěhování do New Yorku začal tvořit ve stylu umělců jako Mark Rothko a Adolf Gottlieb, ale poté prohlásil: “Jsem Korejec, nemůžu dělat cokoliv nekorejského. Nemůžu dělat nic jiného než tohle, protože jsem outsider.” A já takhle přemýšlím taky. To je poslední dobou mojí největší starostí.

To jde cítit z BE. Jak se členi ujímají prominentnějších pozic skladatelů a producentů, tak se do vašeho zvuku postupně prodírají charakteristiky staré korejské hudby, té, kterou jste poslouchali na základní a střední škole. Avšak vaše hudba není z té éry a je podobná popu, ale není to pop v pravém slova smyslu. RM: Styl musí pasovat do celého alba, takže jsem nemohl začlenit takovou náladu do BTS písní, ale písně, co poslední dobou poslouchám, jsou korejské. Písničky jako “Don Quixote” od P-Type, “Spread My Wings” od Dead´P´s, album “The Bangerz” od Soul Company. Dojem, jaký na mě zanechaly starší písně a texty je jiný od dojmu, co mám z textů dnešní doby. BE je zároveň korejské a zároveň pop: z mého pohledu je velmi unikátní.

To si myslím, že je obvláště pravda u “Life Goes On”. Má pop melodii, ale v porovnání s “Dynamite” je jeho nálada úplně jiná. Nenechá melodii vklouznout hluboko do sentimentality, ale nechává ji přirozeně plout.

RM: Přesně tak. Refrén je naprosto popový a také jeden ze spoluautorů je Američan. Ale píseň se ani tak nedrží amerických hudebních trendů. Takže nevím, jakou reakci “Life Goes On” sklidí. Je to doopravdy klidná píseň, skoro hloubavá. Obsahuje verše jako: “Jako lesní ozvěna” a “jako šíp letící modrou oblohou”. Z písně máte skoro pocit, že by dokázala vzlétnout a prostě zmizet. V porovnání s “Dynamite” se může i zdát jako neslaná nemastná.

Kdyby nic, tak se zdá, že se píseň dlouhou dobu udrží. Možná ti, co jsou nyní dětmi, ji budou poslouchat i v budoucnosti.

RM: V to doufám. Jediné, co bych si doopravdy přál, je to, aby si lidi v budoucnosti při přemítání o minulosti řekli: “Ajo vlastně, vzpomínáš na tu jednu písničku?” To je ta jedna věc, kterou mají moji oblíbení umělci a další lidé, co na mě zanechají určitý dojem, společnou. Písničky, co na mě hodně zapůsobily, jako třeba sedmé album Lee So-ry, mají jednu věc společnou - jejich texty, přednášené v osobitých hlasech umělců jsou pro mě zároveň s celkovým zvukem alba snadno zapamatovatelné. Doufám, že když se lidé ohlédnou, tak s nimi moje slova společně s mým hlasem budou po dlouhou dobu rezonovat, možná i celý jejich život, ať již skrze sluch nebo zrak. Ale to je ono dilema: Máme všechny tyhle zářivé symboly našeho úspěchu, ale my nejsme takový typ týmu.

I tak je kariéra BTS zářivější než kdy předtím. “Dynamite” se na nějakou dobu usadil na první příčce žebříčku Billboard Hot 100.

RM: Já jsem netrpělivě čekal na zveřejnění našeho umístění (smích), ale nechtěl jsem se kvůli tomu moc vzrušovat. Bál jsem se neúspěchu, takže jsem se už ze zvyku zarazil a držel své nadšení na uzdě. Ale na druhou stranu jsem cítil, že bych si měl tenhle moment vychutnat. Je to něco, co se stane jednou za život, neměl bych si to užít? Ale nechtěl jsem se ztratit v pocitu nadšení a snažil jsem se být co nejobjektivnější. Já jsem byl jenom jednou malou částí povozu, díky kterému jsme tohoto úspěchu dosáhli.

Připomíná mi to část z “Life Goes On”. Myslel jsem, že bude stačit / Když poběžím a předběhnu ten dešťový mrak / Ale vypadá to, že jsem přece jen člověk.

RM: Slova “jenom člověk” mi připadají pro tuto situaci adekvátní. Jednou jsem při procházce kolem řeky Han viděl tmavý mrak nad N Seoul Tower (věží). Tehdy jsem se procházel s kamarádem a bavili jsme se, kde je asi ta hranice, kde se déšť láme, kde neprší, a tak nás napadlo, že bychom se to místo mohli pokusit najít. Ale po deseti minutách běhání byl mrak od nás ještě dál než předtím. V tu chvíli mi to všechno docvaklo - myslíš, že dokážeš předběhnout tmavý mrak? Ne. To jsem si tehdy uvědomil. A přesně jak Whanki Kim řekl, že možná nedokážu vytvořit něco nekorejského, protože to je to, kým jsem. V minulosti, když se mi něco nedařilo, tak jsem pracoval až do pozdních hodin, někdy jsem se procházel od Samseongu k stanici Sinsa a nad vším přemítal. Ale teď, jak již bylo řečeno, si uvědomuji, že možná nemůžu udělat víc, než kým jsem.

Na Weverse jste jednou zmínil, že jste z posilování nabral svalovou hmotu. Mohla by ta změna vašeho těla dlouhodobě pomáhat vaší kreativitě?

RM: Začal jsem si myslet, že bych se měl alespoň trochu zlepšit, fyzicky nebo psychicky. Tím mluvím o stabilitě. Kdysi jsem se neustále vrhal do nových výzev a pak se trápil, jak je zdolat, ale teď si myslím, že bych si měl najít jednu jistou věc a najít stabilitu skrze ní. Nejlepší možností bylo posilování a myslím, že to dost mění moje chování. Doufám, že po roce nebo dvou letech posilování se ze mě stane jiný člověk.

Hudba je nejen vaší prací, ale i vaším životem. Stejně jako jste se vyjádřili v “Dis-ease”, jak byste řekl, že se teď cítíte ohledně vaší práce?

RM: Tohle je moje práce a zároveň moje nutkání/poslání a cítím obrovskou tíhu zodpovědnosti. Myslím, že mám štěstí a jsem rád, že se můžu stoprocentně soustředit pouze na můj kreativní proces. Cítím zodpovědnost vůči těm, co ve mě vkládají jejich důvěru, takže se snažím nepřekročit žádné meze, posuzovat se upřímně a vždycky být profesionální. Tohle jsou zodpovědnosti, které se vážou s prací - věci, které musím udělat a sliby, které nemohu nedodržet. Ale jestli mám dělat tuhle práci, tak si budu její dělání užívat. To nebude možné úplně vždy, ale takhle se asi obecně cítím..

Když jsme teda u toho, tak jak se momentálně cítíte ohledně BTS?

RM: BTS je… No, těžko říct (smích). Když BTS začínali, tak jsem si myslel: “Vím všechno, co se o BTS vědět dá,” ale teď si spíš myslím, že o BTS nevím vůbec nic. V minulosti jsem si myslel, že vím absolutně všechno a že všechno je možné. Můžete tyto myšlenky nazývat dětinské nebo ambiciózní. Ale kdybych se měl sám sebe zeptat, co je pro mě BTS, tak bych řekl, že to jsou lidi, kteří se potkali, protože to bylo jejich osudem. Ale je to jako by se nám hvězdy naklonily a naše začínající společnost se stala jednorožcem se skvělým načasováním a spoustou chytrých lidí. Když se na to teď dívám zpátky, tak v tomhle průmyslu bylo hodně protimluvů a ironií. Myslel jsem, že jsem je jednu po druhé odhalil a že jsem konečně celou situaci pochopil. Ale teď mám pocit, jako bych nechápal absolutně nic. Každopádně, abych to shrnul: Moje mladá, neukázněná dvacátá léta. Věci, co se v průběhu těch let udály. Setkal jsem se s mnoha kontradikcemi, lidmi, slávou a konflikty, ale to byla moje volba a hodně jsem se z toho naučil, takže moje dvacátá léta byla intenzivní, ale zároveň šťastná.

A co vy jako jednotlivec?

RM: Jsem Korejec (smích). Člověk, který chce v Koreji něco dokázat. Myslím, že se mileniálové mění ve společnost zaseknutou mezi analogovými a digitálními generacemi a to, co jsem si zvolil já, je BTS. Takže se snažím začlenit do naší generace, pochopit, jak lidi jako já přemýšlejí a usilovně se snažím ten pocit zachytit, aniž bych jim byl přítěží. To je možná samo o sobě další ironií, ale tohle je to, kým jsem. Jsem sedmadvacetiletý Korejec. To si myslím já.

Weverse Magazine – 28. 11. 2020

Napsal: Myungseok Kang

Přeloženo: BangtanCZECHIA