Jung Kook: “Doufám, že tenhle pocit nikdy nevybledne”

BTS BE comeback interview

Už jednou jsem měl možnost dělat rozhovor s BTS, v době jejich debutu. V průběhu toho interview měl Jung Kook jeden určitý zlozvyk; když jsem ho po nějaké době potkal znovu, tak se s ním již vypořádal. Vědomě se snaží sám sebe změnit. Po sedmi letech jsem se s Jung Kookem potkal znovu.

Vy jste režíroval hudební videoklip k hlavní písni alba BE, “Life Goes On”.

Jung Kook: Už od začátku jsem se nemohl režírování hudebního videa dočkat. Můj plán byl sestavit osnovu, probrat ji se spolupracujícím režisérem hudebního videoklipu, natočit videoklip a zeditovat ho, ale neměli jsme tolik času. Takže jsem na tom pracoval a souběžně sdílel svoje nápady s režisérem. Původně jsme měli spoustu scén s lip-syncem, ale rozhodli jsme se nějaké vystřihnout a radši do videa zakomponovat scény, které lépe vystihnou emoce členů. Nebylo jednoduché kombinovat takové záběry, ale mám pocit, že mám teď lepší představu o tom, co všechno je potřeba při natáčení hudebního videoklipu.

Vy jste už natočil pár projektů pro Golden Closet Films, které jste nahrál na BTS YouTube kanál, a teď jste natočil hudební video.

Jung Kook: Když jsme se dostali na předem určené natáčecí místo, tak už jsme tam měli všechno potřebné vybavení připravené, takže jsem během natáčení spontánně pořídil pár neinscenovaných záběrů členů. Natáčeli jsme na překrásném místě, takže když mě členové požádali, abych vyfotil pár fotek tak, aby je zobrazovaly tak, jak si přáli být prezentováni, udělal jsem to.

Když jste fotil sám sebe, o jaký typ fotek se jednalo?

Jung Kook: No… o typ fotek, na kterých prostě jsem (smích). Já nejsem ani v záběrech pro Golden Closet Films. Já tak nějak působím ze zákulisí. Protože jseem nemohl natáčet sám sebe, tak scény, kde jsem byl před kamerou, musel natočit spolupracující režisér, takže jsem si trochu oddechl. Když jsem natáčel ostatní členy, tak jsem se snažil, aby vypadali doopravdy dobře. Protože jsme točili hudební videoklip BTS a ne můj samostatný projekt, tak jsem chtěl spíš ukázat, co se děje s jednotlivými členy a týmem než myšlenky jednoho jednotlivce. Na diváka to může působit jinak, ale já jsem chtěl znázornit, že cítíme to samé co ostatní a že jsme ve stejné situaci.

Býváte foceni doopravdy často, ale jako byste nevěnoval pozornost vašim fotkám.

Jung Kook: Nikdy jsem neměl rád, když mě někdo fotil (smích). A při práci jsem, samozřejmě, většinou s ostatními, takže je těžké vzít foťák fotit si selfie. Takže při každé příležitosti radši pořizuji fotky a videa ostatních členů.

Je pro vás stále těžké se fotit?

Jung Kook: Když si to situace žádá, jako třeba při focení fotoknihy, tak se snažím odvést co nejlepší práci, ale i tak to není jednoduché. S videi ale nemám problem. A i když při zpěvu před desítkami tisíc lidí nejsem vůbec nervózní, tak jsem naopak neskutečně nervní, když mám mluvit nebo zpívat před malou skupinou. Na pódiu potíže nikdy nemám, ale možná je pro mě těžké dělat věci, co mi nejsou úplně pohodlné.

Zdá se, že jasně rozlišujete práci, kterou si užíváte, a práci, která vám přijde náročná.

Jung Kook: Práce související s hudbou jako nahrávání, skládání, psaní textů, natáčení hudebních videí a podobně je pro mě naprosto bez potíží. Ale cokoliv mimo to je pro mě asi výzvou.

V písni “Dis-ease” z vašeho alba BE jste každý z vás vysvětlili, jaké pocity chováte k vaší práci. V průběhu vašeho sedmiletého působení jste musel zažít jak pro vás příjemnou práci, tak i tu náročnou. Jak jste se překonal ty obtížné chvíle?

Jung Kook: Já vlastně dobře rozumím tomu, v čem tkví mé problémy, takže jsem většinou v pořádku. Místo toho, abych pouze hledal odpovědi, tak se dokážu skrze zkušenosti vypořádat s problémy jeden po druhém. Neustále se učím a moje osobnost se mění pod vlivem prostředí. Myslím, že jsem se naučil se vypořádávat s věcmi, co mi kdysi přišly náročné, protože jsem si na ně postupem času zvykl.

Když je řeč o vyspívání, “Skit” byl velmi pamětihodný. Nahráli jste ho den poté, co “Dynamite” dosáhl na první příčku žebříčku Billboard Hot 100 a vy, kteří jste ve “Skit” vašeho debutového alba přemítali o tom, co jste dělali před tím, než jste se stali trainees, jste tentokrát mluvili o první příčce žebříčku Billboard Hot 100.

Jung Kook: Když jsem byl trainee, tak jsem pozoroval starší členy, jak rapují, a pomyslel jsem si: “Wow, oni jsou tak cool!” Ale teď, po tolika letech trávení každého dne společně, jsem na to všechno už zapomněl (smích). Někdy zahlídnu kousek textu, co napsali, vidím je tancovat a slyším, co říkají na pódiu, a pomyslím si: “Ajo. Oni jsou vlastně takoví. Hodně se změnili.” Je to stejné jako s rodinou - když s nimi bydlíte, tak vás to ani nenapadne, ale když je nějakou dobu nevidíte, tak vám začnou chybět. Možná si i popláčete. Jako doopravdy! (smích)

Každý člen vaší “doopravdy rodiny” (smích) dal do BE jejich vlastní písně a podskupiny jste vytvořili naprosto spontánně. Jak se vám tvořilo album tímto způsobem?

Jung Kook: Bavili jsme se s naší společností ohledně návrhu alba a společně jsme organizovali naše nápady. To byl náš tvůrčí proces pro vytváření písní. Potom jsme si je společně poslechli a pokud jsme s nimi nebyli spokojeni, tak jsme se vrátili zpátky k psaní a dál jsme na nich pracovali. Pak jsme se spolu se členy sešli a říkali: “Hele, co kdybychom udělali tohle a támhleto a nechali tuhle píseň nějaké podskupině?” nebo “O čem by to mělo být?” Tímhle způsobem jsme sdíleli spoustu svých názorů..

Jak ostatní zareagovali na vaší píseň “Stay”?

Jung Kook: “Stay” mělo původně být v mojí mixtape. Do alba jsme měli naplánovanou jinou píseň, ale pak si “Stay” poslechl V a řekl: “Tahle Jung Kookova písnička je fakt dobrá.” Pak si ji poslechli i ostatní členové, a shodli se, že je lepší než ta původní píseň. A tak “Stay” jaksi tímto způsobem (smích) skončila v albu. Poselství té původní písně také bylo: “I když jsme od sebe daleko, zůstaň, kde jsi.” “Stay” jsem napsal na stejný motiv, takže jsem byl nadšený, že se stala součástí BE. Původně jsem chtěl ten sentiment, že jsme stále spolu, vyjádřit anglickým slovem “wherever” (kdekoliv). Chtěl jsem tím říci, že jsme pořád spolu, ať jsme kdekoliv, ale když to Namjoon slyšel, tak navrhl slovo “stay” (zůstat/setrvat), že se to hodí víc. Jeho návrh se mi líbil, a tak jsem to změnil. Doopravdy mi pomohl utřídit si moje myšlenky, protože někdy mám problém zachytit všechno, co chci vyjádřit.

Dalo by se i říci, že text té písně je srdcervoucí, ale je to zpracované jako EDM.

Jung Kook: Při tvoření “Stay” jsme si představovali, jak s ní vystupujeme před fanoušky a jak s nimi skáčeme do rytmu.

To zní jako že vám fanoušci vážně chybí.

Jung Kook: Tohle album nás kvůli momentální situaci doopravdy dostalo úplně jiným způsobem. Protože svět zápasí s COVIDem-19, tak si musíme udržet naději a vyjádřit naše poselství naším fanouškům.

Co od vás fanoušci mohou očekávat, až se znovu konečně setkáte?

Jung Kook: Není to nic specifického, ale když jsem sledoval naše stará vystoupení, tak jsem si všiml, že moje výrazy ve tváři byly nepřirozené a že moje tancování nebylo vždycky perfektní. Stále jsem na sobě pracoval, abych se zlepšil, takže až mě fanoušci uvidí, tak doufám, že si budou myslet, že moje vystoupení bylo skvělé a že moje aura zaplnila pódium.

Jste spokojen s tím, jak ve vaší poslední práci působíte?

Jung Kook: Nejsem 100% spokojený, nejsem. V našich vystoupení s “Dynamite” jsem pořád viděl svoje nedokonalosti.

Vaše herectví na začátku hudebního videa k “Dynamite” bylo působivé. Dokonce i v téhle covidové době jste zachytil pocit živosti a senzace, jako byste vysvětloval, o čem ta píseň vlastně je.

Jung Kook: Vlastně jsem měl tu svoji část natočit jako první věc hned v první den natáčení, ale tak mi to nešlo, že jsme další pokusy museli přesunout až na konec natáčecího dne. Takže po celém dni před kamerou jsem se při natáčení cítil víc uvolněný.

Takže to je výsledek Vaší uvolněnosti! (smích)

Jung Kook: Ano, uvolnil jsem se a něco mi prostě docvaklo a dosedlo si, a potom jsem to zahrál jako jsem chtěl (smích).

Je fascinující, jak někdo, kdo vystupuje na tour tak jako vy, se může při natáčení cítit nervózní a stejně odvést tak dobrou práci.

Jung Kook: Já dokážu být stydlivý. V minulosti, když se po mně chtělo, abych zpíval, tak jsem to ne vždycky dokázal - například před dospělými nebo učiteli. Takový jsem trochu pořád. Když si začnu říkat: “No, já tohle nedokážu,” tak toho nakonec doopravdy nejsem schopen. I když bych byl schopen to lehce zvládnout.

Proč to tak, podle vás, máte?

Jung Kook: Je to tak i s mým tancem i zpěvem, ani nedokážu složit doopravdy skvělou melodii. Připadám si, jako kdybych vždycky bloudil někde uprostřed. Ale také si myslím, že mám i nějaké to svoje kouzlo, takže se raději lidem otevírám tiše a pomalu a nechám je samotné poznat, jaký typ člověka jsem. Jo, něco takového (smích).

Ale když se na vaše písně a vystoupení podíváte objektivně, tak vidíte všechny ty změny, ne?

Jung Kook: Rozhodně se toho změnilo hodně. Můj hlas se podstatně změnil; dost jsem vyrostl a moje postava a obličej jsou taky hodně jiné. Viděl jsem, jak nepřirozeně jsem ze začátku vypadal, ale po nějaké době jsem si pomyslel: “Moje gestikulace se zlepšila, ale teď se mi zdá, že je můj tanec moc strnulý.” A po nějaké době zase: “Můj tanec a gestikulace jsou teď v pohodě, ale moje výrazy vypadají zvláštně.” A později: “Teď mám svoje výrazy pod kontrolou, ale, hm, chybí mi nějaké pořádné zakončení (smích). Tímto způsobem jsem se pomalu změnil. A později se změnilo i moje chování, myšlenky, sny, cíle, hodnoty, to, co chci dělat - všechny tyhle věci se budou měnit podle situace.

Určité změny nastaly i v BE. V “Life Goes On” se váš hlas a tón lehce nese skrze celou píseň, jako by písní proudily.

Jung Kook: Přesně. To je, si myslím, velmi důležité. Moje přesvědčení je takové, že by můj hlas měl být spíš vetkaný do písně, než aby sám o sobě vyčníval jako můj hlas. Text říká, že se svět zastavil, avšak já nemůžu setrvat v pochmurné náladě a že život dál plyne a pokračuje. Chtěl jsem zakomponovat i trochu svého charakteru do toho komplexního, křehkého smutku. Poslechl jsem si, jak nahráli svoje části i ostatní členové a při nahrávání jsem přemýšlel, jak to udělat tak, aby se to všechno dobře prolínalo. Neustále jsem měnil svůj hlas a zkoumal jsem, co udělat, aby to znělo lépe, uhlazeněji. I při nahrávání, vystupování a tréninku jsem neustále zkoušel nové věci.

Když se podíváte zpátky na všechny ty změny, necítíte, že jste toho dokázal spoustu?

Jung Kook: Nevěnuji moc pozornosti věcem, které se už staly. Přemýšlím víc nad tím, co je potřeba udělat teď, takže zřídka si myslím věci jako “oproti mému minulému já jsem se hodně zlepšil” nebo “tady jsem odvedl dobrou práci”.

Zníte dychtivě, v tom dobrém slova smyslu.

Jung Kook: Ano, tímto způsobem chci dál žít a doufám, že tenhle pocit nikdy nevybledne.

S BTS jste se dočkal neuvěřitelného úspěchu. Co vás pobízí k tomu, abyste chtěl dělat víc a nadále se zlepšoval?

Jung Kook: Já chci jen ukázat lidem, kdo jsem: jak mluvím, jak se chovám, jak zpívám a tak dále. A potom chci být oceněn za to, že dělám co chci a aby lidi viděli, jak skvělý člověk jsem. Chci těchto věcí dosáhnout jednu po druhé. Chci být oceňován jako Jung Kook, moje skutečně já.

Co myslíte, že je zdrojem této síly - té síly se neustále prokazovat, i když jste toho už tolik dokázal s BTS?

Jung Kook: Myslím, že to moje srdce mi říká, abych pokračoval. BTS dosáhli těchto výšin díky členům, naší společnosti a našim fanouškům. Ale vždycky je tu otázka, jestli zbych byl schopen dosáhnout takového ocenění já sám, takže pořád cítím touhu zdolat nějakou překážku sám. Toho, co chci udělat, je hodně, stejně jako toho, co chci dokázat.

Jakým člověkem byste se skrze vaše neustálé zdokonalování chtěl stát?

Jung Kook: Člověkem, který je šíleně skvělý v jeho oboru (smích). Takoví lidé vypadají skvěle, i když dělají něco nového. Pořád mám před sebou dlouhou cestu. Cítím, že bych zlepšením několika věcí, jako mého zpěvu, tance a vystupování, mohl být více poutavý a že bych dokázal lidi více nadchnout. BTS je pro mě důležitější a znamená pro mě víc než já znamenám sám sobě, takže neříkám, že chci cokoliv dělat sám. Ale doufám, že se dostanu do bodu, kde budu moci tři nebo čtyři hodiny o samotě vystupovat na jevišti před plným hledištěm.

Je jasné, že vaše práce, hudba, je pro vás velmi důležitá.

Jung Kook: Nemůžu jí nikdy zanechat. To je moje přesvědčení. Musím si ji udržet blízko, i když mě začne nudit, nebo ji nebudu chtít slyšet, nebo když se bude zdát přítěží. Chci pokračovat v dělání hudby. Možná mě čeká ještě dlouhá cesta, ale chci se prokázat svojí hudbou.

V minulosti jste řekl, že vaše MBTI je ISFP, takže jsem si o tom něco našel. Samozřejmě, že MBTI nemůže člověka popsat bezchybně, ale říká se, že ISFP lidé jsou většinou “zvědavými umělci”. Vaše odpověď mi to připomíná.

Jung Kook: To zní docela přesně. Taky jsem si vyhledal charakteristiky ISFP a bylo to zajímavé (smích).

To je možná proč jsou vaše cíle tak veliké. Zdá se, že máte vysoké standardy a chuť se nadále zlepšovat.

Jung Kook: Je to jako zamlžený vrcholek hory (smích). Ještě ho ani nevidím.

Tuto horu již zdoláváte sedmým rokem a pořád jste zvědavý. Je něco, co byste chtěl vzkázat těm, co vaši dosavadní cestu sledovali?

Jung Kook: Eeeh… No, je nás sedm a nás sedm pořád běží dál. Takže je možné, že bychom se mohli jeden po druhém unavit a nechat toho, že? Ale pokud se k nám připojí více lidí jeden po druhém a poběží s námi, tak se můžeme navzájem podporovat a přidržet se, když někdo z nás zakopne. Tak nějak to cítím. Jsou lidi, co nás podporují už od začátku a celé ty roky nás sledovali, a díky nim číslo našich sledujících neustále roste a taky nás drží na cestě. Takže to, co chci vlastně říct, je - děkuji vám. Doopravdy jsme nebyli nic speciálního (smích), ale oni nás i tak měli rádi a podporovali nás. Nejlépe se jim můžeme odvděčit tím, že dáme všechno do naší hudby a vystoupení. Dávají mi sílu dřít i na věcech, co se mi zdají těžké (smích). Jsem navždy vděčný.

Stejně jako poslední verš “Stay”.

Jung Kook: Jsme spolu.

Weverse Magazine – 27. 11. 2020

Napsal: Myungseok Kang

Přeloženo: BangtanCZECHIA