Jimin: „Jsem ten typ člověka, který je rád milován.“

BTS BE comeback interview

Když má Jimin slovo, často začíná věty frázemi jako: „No, já“ „ono je to jenom“ „oni prostě…“ Avšak ihned poté následuje upřímná odpověď, ve které mluví otevřeně o svých pocitech.

V jednom říjnovém vysílání na V-Live jste měl na sobě oblečení, ve kterém jste se plánoval objevit na letišti při odjezdu na turné.

Jimin: Ani jsem to nepostřehl, ale myslím, že jsem se konečně smířil s naší současnou situací.

A „situací“ myslíte to, jak je momentálně těžké se s fanoušky setkat v tváří v tvář?

Jimin: Ano. Kdybychom teď museli nastoupit na pódium nebo vystupovat s našimi písničkami, nejsem si jistý, jak bychom to udělali. Ale zase na druhou stranu se zdálo, že něco, co bylo kdysi zavřeno, se znovu otevřelo. Přesto necítím to nadšení, které vždycky pociťujeme na turné, takže se člověk velmi snadno cítí vyčerpaný. Ale i tak, snažím se dělat všechno, co můžu, stejně jako to děláme při skládání nové hudby.

Zdá se, že celé BE je o procesu zdolávání úskalí a posouvání se dopředu a také o jakési emoční hygieně.

Jimin: Já jsem měl za úkol vyslechnout, jaké myšlenky chtěli členové v tomto albu vyjádřit, ale je to spíše záznam přítomnosti než svědectví o našich pocitech. Otevřeně jsme se členy mluvili o tom, že je to teď pro nás těžké a jak se snažíme přes všechno přenést, a tak se zrodilo tohle album.

Jak jste jako manažer projektu shromažďoval a třídil všechny nápady členů?

Jimin: Já jsem se v této pozici ocitl díky tomu, že mě Yoongi doporučil, ale necítil jsme se jako bych měl cokoliv řídit, můj úkol byl zajistit, aby ostatní členové mohli jejich práci odvést co nejrychleji a bez potíží. To znamená ptát se na jejich názory nebo tyto názory zprostředkovávat naší společnosti. Takže jsem shromažďoval nápady, utřídil je a poté řekl členům: „Tyhle nápady jsme dostali v reakci na ty naše. Co si o nich myslíte?“ – pak se jich zeptal znovu a pokud oni souhlasili, výstup z této konverzace jsem předal společnosti. A pokud členové stvořili píseň, tak jsem ji také poslal dál.

Jakým způsobem jste pobízel členy, kterým zformulování jejich nápadů trvalo moc dlouho? (smích)

Jimin: Normálně bych zmínil jejich jméno v našem skupinovém chatu, a to je donutilo mi odpovědět (smích). Pokaždé když jsem zmínil to, že někdo ještě nepředložil svoje nápady, tak ho začali pobízet i další: „Kluci, pospěšte si!“ No a potom mi to všichni dodali.

Asi je tedy dobře, že je projektový manažer jeden ze členů (smích). Jak jste dokázal vyhovět všem rozdílným nápadům členů?

Jimin: Na samém začátku jsme se spolu zhruba na hodinu sešli a řeklo se: Pokud se budete cítit utlačováni, tak napište písničku o vaší zoufalosti; pokud chcete ostatním dodat naději, nestyďte se a napište písničku plnou naděje. Pojďme najít společné téma a od toho se odpíchnout. A jelikož nás je sedm a tohle album bude o nynějších událostech, pojďme do něj dát 7 písniček a žádná sóla. Pojďme stvořit něco, na čem můžeme pracovat všichni společně.

Tenhle přístup se určitě lišil od toho, jak jste pracovali na svých předchozích albech.

Jimin: Nikdy jsme neřekli něco ve smyslu: „Někdo napíše tuhle písničku“ a „někdo jiný napíše tuhle písničku“. Prostě píšeme písničky a pak se ptáme: „Kdo se chce podílet na téhle?“ nebo „kdo chce tuhle?“ Stal jsem se ambicióznějším a chtěl jsem, aby si i ostatní členové všímali mojí práce. A jelikož pracovat společně byla zábava, pokaždé, když jsem něco vytvořil, chtěl jsem to ostatním okamžitě předvést. Taky jsem zbožňoval, když mi skládali poklony, takže i to přidalo na zábavě. Když jsme nevyhnutelně písničky dokončili, doufali jsme, že naši fanoušci budou schopni rozpoznat všechny emoce, které jsme v tom procesu vytváření písničky cítili. I tak máme písničky, které se na album nedostaly (smích). Bylo to doopravdy zábavné.

Dalo by se říci, že kromě doručení písničky fanouškům je pro vás sám tvůrčí proces také důležitý.

Jimin: Nedávno jsem o sobě zjistil něco nového: Jsem ten typ člověka, který je rád milován. Uvědomil jsem si, že dělám to, co dělám, nejen kvůli práci jako takové, ale kvůli tomu, abych byl milován mými přáteli, rodinou, členy a fanoušky. Poslední dobou je neskutečně těžké si tyto vztahy udržet, ale jakmile jsem si mohl být jejich láskou a tím spojením jistý, cítil jsem se naplněný. Bylo to jako bych dostal něco jenom pro sebe.

Spíš než jen být milován, není to vlastně uspokojení, které vychází z vynaložené snahy a z vznikajícího hlubokého pocitu důvěry?

Jimin: Dříve jsem často myslel na to, co jsem od ostatních dostával než na to, co jsem já dělal pro ostatní. I když technicky vzato nedlužím naším fanouškům nebo členům skupiny nic na oplátku, hluboce a upřímně si vážím všeho, co pro mě dělají. Taky jsem měl možnost poznat skutečnou povahu určitých lidí, těch, kterým na mně nezáleží. Místo toho, abych tyhle lidi vystrčil ze svého života, naučil jsem se na ně nereagovat tak emotivně. A zároveň jsem mohl otevřeněji sdílet své pocity s lidmi, kteří na mě berou větší ohled.

V poslední době je těžší tyto pocity zprostředkovat fanouškům. Jediná možnost je promlouvat k nim skrze hudbu. Jakou zprávu si přejete sdělit tentokrát?

Jimin: V každém albu a hudebním videu, které vydáme, je určité poslání: nikdo ale nemusí toto poslání pochopit. Já jen doufám, že si lidé užijí sledování a poslech. To je určitě na prvním místě. Doufám, že se vám budou líbit písně a videa co jsem vytvořil – pracoval jsem na nich tak, abych já sám byl spokojený. Dal jsem si na nich velmi záležet a hodně jsem cvičil, abych vám mohl předvést něco dokonalého.

Když na to přišla řeč, myslím, že se váš zpěv i tanec velmi změnil. Vaše vystoupení v „Black Swan“ jsou v porovnání s vystoupeními v „Dynamite“ naprosto odlišná, ale možná kvůli změně vaší siluety se váš styl tance stal více konsistentním. Co chcete jako tanečník vyjádřit?

Jimin: Já jenom doufám, že budu schopen moje emoce vyjádřit srozumitelně. Já jenom chci, aby ty emoce, které vkládám do tance, mých činů a zpěvu, sledující procítil. Dostal jsem spoustu rad, ptal jsem se v okolí, sám podnikl vlastní výzkum a přišel jsem na to, že ať chcete na pódiu vyjádřit jakoukoliv emoci, tak na to existuje vhodné tělo. My všichni máme naprosto rozdílná těla. Abych získal to tělo, které v mém věku dokáže co nejpřesněji vyjádřit ty emoce, co chci, začal jsem se striktní dietou. Ale rozhodně se jí neřídím tak intenzivně jako v minulosti (smích).

Když se podíváme na váš tanec v „Dynamite“, vaše tělo, zvláště když jste otočný, vypadá jinak než předtím. Vypadáte lehčí. Jak vaše tělo ovlivnilo váš způsob tance?

Jimin: Abych vypadal tak jak chci, musím vážit okolo 58 kilo, tak jsem podstoupil dietu a shodil 5 kilo. Našel jsem to, jak chci vypadat a jak se chci prezentovat světu. Nedokážu být objektivní, když se jedná o mě, ale chtěl jsem dosáhnout určitého vzhledu. V minulosti jsem se snažil být strohý a víc jsem se soustředil na to, abych se vyvaroval chybám, než abych zkusil něco nového, a tím jsem sabotoval vlastní vývoj. Ale v „Dynamite“ jsem se zkusil vyjádřit jinak než kdykoli předtím. Chtěl jsem, aby bylo lidem při sledování videa patrné, že jsem se na to velmi soustředil. Snažil jsem se proto být v této písni sentimentální a – no jak bych to jen řekl – dokonce jsem se snažil o to být k sežrání (smích) a taky zábavný. Nakonec jsem se ale spíš soustředil na malování jednotného obrazu než na každý jednotlivý element vystoupení.

A co je to, co jste chtěl ukázat?

Jimin: Během pandemie jsme neměli příležitost odehrát opravdovou show. Chtěl jsem ukázat, že jsme všechen ten čas nepromarnili, ale že jsme i skrz to všechno udělali pokrok, že jsme dál tvrdě pracovali. Ale zachytit „tvrdou práci“ skrz tanec by vypadalo velmi únavně, takže jsem nasadil úsměv a skrz natáčení „Dynamite“ se protancoval.

Jak jste to dokázal? Nemohlo být jednoduché udržet celý tým motivovaný.

Jimin: S šířením COVIDu-19 nám nějakou chvíli trvalo, než jsme skutečně uvěřili tomu, že jsme dosáhli vrcholu žebříčku Billboard Hot 100. Když na našich telefonech stálo, že jsme na prvním místě, byli jsme ohromeni, a i když jsme všichni brečeli, nedokázali jsme tomu uvěřit (smích). Když přišla první vlna COVIDu-19, všichni jsme si říkali: „Přejde to rychle a my zase co nevidět budeme na turné.“ Všichni jsme si totiž předtím řekli, že ať se stane cokoliv, ať to bude jakkoliv obtížné, tak příští rok ze sebe vydáme všechno. Vydat ze sebe všechno a zkolabovat… to jsme měli v plánu, ale nakonec jsme všichni skončili velmi zklamaní. A ještě se to zhoršilo, když jsme zjistili, že tenhle rok bude obtížné odehrát vůbec nějaká představení. V tu chvíli má mysl… nějakým způsobem zamrzla. Byla prázdná. Ani jsme si nemohli jen tak udělat dovolenou. Ostatní lidé to měli velmi těžké, ale my jsme museli dál pracovat. Nevěděl jsem, jestli bych se z toho měl radovat, nebo kvůli tomu brečet. Neměli jsme odpovědi. Bylo to doopravdy těžké.

Jak jste se přes to přenesli?

Jimin: Kdyby se mě novinář nebo kdokoliv jiný zeptal na to, co je mým cílem, odpověděl bych, že mým cílem je ještě hodně dlouho vystupovat se členy – to je pravděpodobně můj největší cíl. Říkal jsem to i skupině: Chci s vámi být ještě hodně dlouho. Myslím, že tenhle pocit jsme si navzájem úspěšně sdělili. Opravdu jsem se bál, že se jako skupina vyčerpáme. Ale společně se smějeme a navzájem se povzbuzujeme. Měli jsme hodně času na to, abychom se spolu bavili, takže ať se dělo cokoliv, mohli jsme se o tom doma u nějaké sklenky pobavit a vyřešit to.

Co vás nutí brát vaši práci tak vážně?

Jimin: Já svoji práci naprosto miluji. Kdybychom pohlíželi na tuhle práci jako na „práci“, šli bychom jenom po penězích, ale já jsem nikdy neměl pocit, že by věci jako dynamika naší skupiny či vztahy s našimi fanoušky byly na něčem takovém založené. Ale jsem toho názoru, že pokud jste mentálně či fyzicky vyčerpaní, tak se práce stane povinností a vaše vztahy poté nevyhnutelně utrpí ztrátu.

Písnička „Dis-ease“ je o tom, jak se každý ze členů staví k práci. Jaké pocity chováte vy k vaší práci?

Jimin: Neberu moji hlavní profesi, zpěv a tanec, jako „práci“. Ale když dělám něco jiného před kamerou, tak to se mi jeví jako „práce“. Zpěv a vystupování před našimi fanoušky není práce – je to něco, co chci doopravdy neskutečně moc dělat.

Vy jste se podílel na psaní „Dis-ease“, že?

Jimin: Na bridge*. Nahrával jsem tenkrát s Pdoggem a v písni byla jedna část, co neměla melodii, takže – dá se to nazývat improvizace? – prostě jsem něco zazpíval a moc jsem nad tím nepřemýšlel. Pdogg mě poté požádal, abych to zazpíval znovu. Ptal jsem se, jestli si je jistý a on mě poté poprosil, abych tu melodii sepsal. Tak jsem ji nakonec napsal.

Některé další písničky z BE mají něco podobného, ale specificky „Dis-ease“ z nějakého důvodu zní jako old-school korejský hip-hop.

Jimin: Taky jsem si to myslel. Když jsem tuhle píseň zpíval, myslel jsem na dobu před dvaceti lety. Většinu této písničky napsal j-hope, takže to možná nakonec bylo kvůli mně (smích). Já jsem tu píseň totiž zpíval v době, kdy se ještě nevědělo, kdo nakonec bude zpívat vokální linku. Vlastně jsem si dělal, co jsem chtěl, nakonec mě museli trochu krotit (smích), ale doopravdy mě to bavilo.

Změnila se během nahrávání určitých písní zamýšlená vokální barva?? V BE je hodně částí, kdy skoro používáte váš normální (mluvící) hlas.

Jimin: Normálně mám při zpěvu přesnou představu, ale tentokrát to tak nebylo, zvláště při Life Goes On – ta píseň není o mně, ale nemohl jsem si pomoci, nějak zvlášť jsem se v ní viděl. Takže hned ze začátku jsem to prostě zazpíval tak, jak jsem cítil a moc jsem se nezabýval tím, jak můj hlas zní. Nemyslel jsem v tu chvíli na nějakou určitou emoci, kterou jsem chtěl vyjádřit, prostě jsem nahrál přesně ty emoce, které jsem zrovna cítil.

V albu je písnička s názvem „Telepathy“. Když jste jednou vysílali živě na YouTube, tak jste jako skupina zmínili koncept telepatie. Tenkrát to ve mně vyvolalo pocit, že jste tuhle písničku posílali přímo vašim fanouškům. Kdybyste k nim mohl skrze telepatii promluvit, co byste jim sdělil?

Jimin: Lidé mají laskavá srdce a já jenom doufám, že od nich neupustí. Ptali jste se mě na telepatii, ale já si myslím, že s našimi fanoušky doopravdy máme jakési telepatické spojení. Není křišťálově čisté nebo něco takového, ale myslím, že pokud jsme upřímní, tak ho cítíme. Jsem toho názoru, že právě kvůli tomu nás naši fanoušci neustále podporují a stojí při nás.

A je něco, co byste si přál slyšet od vašich fanoušků?

Jimin: Jedna věc mě na našich fanoušcích neuvěřitelně zajímá: co je v jejich životě největší úskalí. S čím každý z nich zápasí, co jim přináší štěstí – doopravdy bych to rád věděl. Samozřejmě i my se potýkáme s nějakými těžkostmi, a proto pořád přemýšlím nad tím, jestli každý z našich fanoušků má ve svém životě někoho, kdo se jich zeptá, jestli jsou v pořádku. Doufám, že se všechno co nejrychleji zlepší, že se lidé udrží a že dospělí budou dodržovat všechna pravidla. Děti teď nemají moc prostoru na to, aby si dělaly, co chtějí. Dokáži si představit, že se spousta dětí cítí, že jsou do toho všeho nuceni dospělými, takže doufám, že dospělí tuhle situaci dětem pořádně vysvětlí a že si budou moct navzájem pomoci a společně ukončit tuhle pandemii.

V novinách říkají, že už existuje vakcína proti COVIDu-19, takže se snad s vašimi fanoušky budete moct dřív nebo později potkat. Co jim řeknete, až se znovu potkáte?

Jimin: Myslím, že si neřekneme nic. Myslím, že se na sebe budeme jen velmi dlouho koukat. A pokud budu schopen cokoliv říci, pravděpodobně řeknu něco ve smyslu: „Zvládli jste to. Pojďme se teď zase bavit.“

*Bridge je prvek ve struktuře písně, který se hudebně odlišuje od zbytku, a slouží jako harmonický přechod mezi slokou a refrénem (často před posledním opakováním refrénu v písni). Konkrétně v Dis-ease jde o část, která začíná v 2:51: “Sick and tired…”

Weverse – 23. 11. 2020

Napsal: Myungseok Kang

Přeloženo: BangtanCZECHIA